Chata Čenkov 9.-11.11.2007
Po delší době se nám opět povedlo zorganizovat nějakou ryze odpočinkovou a oddechovou akci. Po složitém hledání a domlouvání termínu jsme se nakonec o víkendu 9.-11.11.2007 rozjeli k nám na chatu do Čenkova.
Už ve dvě hodiny odpoledne jsme se sešli s Abúem před tescem na smíchově a jali se nakupovat. Všechno šlo dobře a my byli tak nějak včas doma. A od této chvíle to začalo s odjezdem trochu vrzat. Při příchodu do garáže jsem zjistil, že v autě není rezerva, protože jsem ji tam jaksi pozapomněl dát, když jsem měnil pneumatiky za zimní. Než jsem rezervu naložil a dal věci do kufru, bylo 16:00, tedy čas, kdy jsem měl být na Velké Ohradě a vyzvedávat Gymi. Nezbylo, než zavolat a nahlásit zpoždění, které nakonec činilo 15 minut. Cestou na Barrandov, kde byl centrální sraz, jsme si ještě vystáli frontu u semaforů a Gymi obdivovala zpětné zrcátko 
.
Nakonec jsme tedy, opět s asi 15 minutami zpoždění, dorazili na parkoviště k delvitě. A vyvstal další problém. Už se asi nedozvíme, jestli jsem já špatně řekl Hárošovi čas srazu, nebo jestli on špatně slyšel, každopádně tam dorazil už ve čtyři a po půlhodině marného čekání to celkem pochopitelně vzdal a šel domů. Následovalo tedy telefonické domlouvání a po příjezdu Abúa s Kočkou (kteří byli mezitím vyzvednout v Lochkově její věci a nakoupit v albertu pečivo) se ještě zajelo pro Hároše. A pak už nic nebránilo odjezdu na chatu, nakonec tedy ve složení: Hároš, Abú, Gymi, Kočka a já.
Cesta na chatu pak už probíhala víceméně v poklidu a bez příhod a my už za tmy dorazili k chatě. Zaparkovali jsme a vyložili věci z aut. Následovala krátká prohlídka chaty pro ty, co zde ještě nebyli, rozdělali jsme oheň v kamnech a krbu a jali se opékat buřtíky. Krb byl celkem malý, tudíž se buřty opékaly celkem špatně (šly špatně otáčet), a Gymi se tak podařilo vyrobit dokonalého "čertíka", kterého nakonec musela do poživatelného stavu upravit oškrábáním nožem, samozřejmě za náležitého jásotu ostatních. Když jsme se nasytili, začalo se hrát na kytaru a zpívat. Nakonec, už docela pozdě v noci, jsme se už ve spacácích ještě nějakou chvíli koukali na medvěda Bernarda a jeho úchavtné příhody. Během toho už někteří usnuli a zbytek si následně taky popřál dobrou noc a zachumlal se víc do spacáků.
V sobotu ráno jsme vstali a hned při prvním pohledu ven zapoměli na původně plánovaný výlet na Kokořínsko. Venku leželo několik cm sněhu a padal déšť se sněhem. Dali jsme si tedy snídani a odebrali se k Dračímu doupěti. Tím jsme strávili větší část dne s přestávkou na oběd a dokonce jsme si přitom zvládli připít na mou promoci a na život vůbec. Těsně před soumrakem jsme pak na prostranství před chatu na chvíli vytáhli meče a trochu si zabojovali, byla ale zima, málo místa a později už i docela tma (na fotkách to vypadá, že byla tma, ale bylo ještě celkem světlo). Ještě později večer se našim hrdinům podařilo zavřít dimenzionální bránu a tím učinit ze světa Dračího doupěte zase o něco obyvatelnější místo.
V neděli už následovalo jen rozdělování zkušeností a pokladu, oběd a úklid. Nařezali jsme nějaké to dřevo, vyfotili skupinové foto, zavřeli chatu a hotovili se k odjezdu. Našemu autu se moc z chaty nechtělo a nestartovalo. Nakonec se ale nechalo přesvědčit a když se po chvíli motor zahřál na vyšší teplotu, už jelo dobře. Zpátky jsme jeli nestandartně přes Holešovice a Malou Stranu, kde jsme vysadili Gymi, která spěchala na jakousi důležitou radu. Zbytek poté pokračoval na Barrandov, kam bychom dojeli bez problému, kdyby mě kousek od Lihovaru nezastavila policie s tím, že máme 3 měsíce propadlé osvědčení o emisích, čehož jsem si bohužel jaksi nevšiml. Naštěstí pokuta se nakonec nekonala a my pokračovali dál, odvezli domů Hároše a rozloučili se i s Abúem, který odjel svým autem k domovu. Já ještě zavezl domů Kočku a tím celá tahle povedená, ale malinko smolná akce skončila.
