Hrad Lichnice a Tábor u Golčova Jeníkova
Není to tak dávno, co Kočka popsala svůj tábor, takže je teď řada na mě, abych popsal ten "svůj". Tenhle zápis ovšem patří do rubriky "Na cestách", protože narozdíl od "Kočičího" tábora jsme zde byli oba jen na pár dnů na návštěvě.
Vyrazili jsme 25.7. vlakem do Čáslavi, kde jsme měli asi 2 hodiny čas na přestup do vlaku na Třemošnici. Uschovali jsme si tedy batohy v úschovně na nádraží a vyrazili do města.
Skoukli jsme čáslavské náměstí Jana Žižky z Trocnova, kostel sv. Petra a Pavla, evangelický kostel, radnici a také zbytek městského opevnění - tzv. Otakarovu věž. Zjistili jsme, že ve věži kostela Petra a Pavla byla nedávno otevřena rozhledna, leč prohlídku jsme nestíhali, tak aspoň přikládám nicmocfotku otevírací doby - třeba bude někomu (včetně nás později) užitečná 
.
Nakonec jsme ještě navštívili městské infocentrum, koupili pohled a utíkali na nádraží pro batohy a na vlak, který měl nakonec 15 minut zpoždění, protože se čekalo na zpožděný pražský rychlík.
Po asi půlhodince kolébání se v motoráčku a chvilce nejistoty v Třemošnici se nám podařilo najít správnou cestu (kterou nám poradil jeden místní domorodec 
) a posléze se po ní i vyškrábat do vesnice Podhradí, která leží - jak už název napovídá - pod hradem Lichnice.
Samotný hrad je krásný a určitě stojí za navštívení. Jedinou (ovšem celkem citelnou) vadou na kráse jsou mobilní záchody - plastové toi-toi-ky - postavené přímo před hlavní bránu, kterou do hradu jako návštěvníci přicházíte. Je to vidět na jedné z fotek a vypadá to vskutku "velkolepě".
Na hradě jsme v pokladně koupili turistickou známku a pohled. Potom jsme obsadili jednu z laviček a dali si lehký oběd. Následovala procházka po hradu s nádhernými výhledy do kraje. Počasí sice úplně nepřálo, ale lehkou přepršku, která přišla, jsme přečkali v hradním sklepení.
Cestou zpátky jsme ještě koukli na Dívčí kámen - skálu, ke které se pojí pověst o panně Miladě, kterou si můžete přečíst třeba zde (hrady.cz). Poté jsme se rozhodli, že se nevrátíme stejnou cestou, ale zkusíme sejít po žluté značce Lovětínskou roklí.
Zde ovšem české (pravděpodobně) úřady opět nezklamaly, když jsme ve čtvrtce cesty zjistili, že cesta je uzavřena z důvodu odstraňování následků vichřice, která se tudy (před měsícem!) prohnala. Na tom samotném by nebylo až zas tak nic zvláštního, kdyby jediné upozornění na tuto skutečnost netvořily dva papíry A4 přišpendlené na stromě v místě, kde už se "nedalo jít dál" - čili asi ve čtvrtině trasy. To je skutečně tak velký problém obdobné papíry umístit třeba i na rozcestí značených tras, aby člověk nezjistil, že je cesta uzavřena až ve chvíli, kdy už je složité se vracet? Prostě na pěst ...
Protože jsme měli těžké a hlavně objemné batohy a nevěděli, jak cesta roklí vypadá, radši jsme se vrátili zpátky na silnici. Problém byl v tom, že za hodinu jel z Třemošnice vlak a my tudíž museli pěkně máknout.
Pak se na nás ale usmálo štěstí, když jsme v 17:09 přišli na zastávku autobusu, kde visel značně prořídlý jízdní řád a zjistili, že v 17:10 jede autobus do Třemošnice 
. Ten za chvíli skutečně přijel a my tak nemuseli s batohy nikam běžet a dokonce jsme ještě na nádraží stihli jednu hru "Člověče nezlob se".
Následovala cesta motoráčkem do Čáslavi, čekání na (opět) zpožděný rychlík od Prahy a přejezd do Golčova Jeníkova-města. Tam už na nás čekali RaDaR s Abúem a s autem a odvezli nás do tábora. Ten den už se toho moc nedělo, po večerce jsme si sedli k ohni a opékali klobásky .
Další den proběhl celý ve znamení nesnesitelného vedra a koupání. Vstávalo se pozdě a po obědě jsme s dětmi vyrazili k rybníku, kde jsme strávili celé odpoledne. Děti to (asi) bavilo, ale já se tam málem ukousal nudou. Jedna nebo dvě hodinky by mi bohatě stačily ... a navíc jsem si spálil záda od sluníčka probleskujícího mezi stromama ...
Večer ještě byla noční hra na téma "Smrt draka Šmaka" a pak už jen večerka pro děti a klobásky pro nás
Poslední den našeho pobytu proběhl ve znamení dokončení celotáborové hry a bourání tábora. Ráno jsme vstali brzy a ještě před snídaní proběhla parodie na bitvu pěti armád. Poté už se tábor ponořil do chaosu bourání. Bouraly se podsadové stany a týpka, děti si balily věci, uklízelo se .. no prostě bylo co dělat ...
Po poledni byl oběd - sladké těstoviny. Pak už jsme jen zaplatili klobásky, sedli do auta a nechali se od RaDaRa odvézt do Golčova Jeníkova. Tam jsme si dali pár dobrůtek v cukrárně, prošli se po náměstí a z náměstí na nádraží, zahráli si opět "Člověče" a už tu byl vlak.
Cesta domů byla celkem peklo - bylo šílené vedro a vlak byl plný. Sice jsme seděli, ale já bych býval možná radši zůstal stát v chodbičce u otevřeného okna. Ale když už si Kočka sedla ..
No, dneska je to nějaké dlouhé. Fotek taky bylo požehnaně - 317. Tady tedy jsou alespoň některé z nich, snad se budou líbit
