Maturiťák
Chtě nechtě, blíží se nám (teda hlavně Kočce) maturita. A protože kočičí škola je asi malinko ''jiná'', měli maturiťák už v lednu... 
Abych se přiznal, měl jsem z něj docela strach, protože tancovat neumim a navíc jsem ještě strašný prkno, navíc nemám žádný svůj oblek, takže jsem si musel půjčit taťkův a jako zlatý hřeb večera jsem si sám vázal kravatu ... no, posuďte sami podle těch několika fotek, co tu jsou, jak skvěle jsem vypadal .
Nakonec všechno proběhlo v pohodě, přišla dokonce i Lučina a Alex. Jenom mě překvapilo, že Kočce na ples přišli rodiče (i když o tom jsem věděl předem) a dokonce i bratr a teta se sestřenicí. Když jsem měl maturiťák já, naši radši zůstali doma (no, ne že by mi to zas tak vadilo ...).
Večer celkem ubíhal a Kočka mě dokonce i několikrát vytáhla na parket (jsem si celkem jist, že toho vzápětí dost litovala ...). Najednou přišla poslední písnička a šlo se domů. Tedy my jsme nešli domů, ale na plánovanou afterparty. Počítal jsem, že se konečně pořádně najím a napiju, ale věc se nakonec měla malinko jinak ... Po tom, co jsme byli dovedeni do nějakého šíleného diskoklubu, kde bylo šíleně narváno (a to prý měli rezervaci ...) a navíc se tam ani nedalo dejchat, jsme se s Kočkou radši dohodli, že si koupíme něco k pití a půjdem ... dali jsme si pivo a vodu a nechali tam 70,- ...
Bohužel, když jsme se dostali z klubu ven, byl už autobus do Lochkova v jednu dávno fuč a nám nám tedy zbyla víc jak hodinka čekání a prázdný žaludek. Koupili jsme si tedy tatranku v místních NONSTOP potravinách (fakt supr nápad 
...) a vyrazili na Anděl, že by mohl mít ještě otevřeno "Mekáč" nebo KFC ... přijeli jsme ve 2:35, měli do 2:30 ... 
. Spásou se nám stal místní obchůdek, který měl taky nonstop. Koupili jsme si tedy každý bagetu, protože už jsme měli pořádný hlad. Následovalo neúprosné čekání v chladné noční Praze a to nejdřív na Andělu a pak na "Chapliňáku". Pro mě pak večer pokračoval nádherným nočním pochodem Lochkov - Slivenec za 0:25 a čtvrthodinovým doboucháváním se do baráku, protože někdo vtipně nechal klíč v zámku ... (omluvte, prosím, sníženou kvalitu fotografií)
A jak to viděla Kočka:
Nedopadlo to tak strašně, jak jsem čekala... ;o) Přípravy začaly na podzim a až do plesu člověk očekával každou chvilku nějakou mrtvolu. Snad jediná chvíle klidu spojená s předplesovým obdobím byla jedna ze tří hodin tvoření plachty. Tu se nám podařilo vytvořit velkou (největší), a tak se pak penízky jen sypaly. Na plese při nástupu jsme si připadali trochu jako štvaná zvěř... Nejenže když jsme se "naaranžovali" pro skupinovou fotku, vytvořili fotografové proti nám téměř stejný útvar (a to jak tvarem, tak i velikostí!), ale neustále si nás aranžovali do malých skupinek nebo přepadávali ve chvílích, kdy se člověk zrovna otočil. V šatech se mi nakonec podařilo najít způsob, jak dýchat, a tak se celý ples dal přežít... ;o)
