Obhlídka Únětic
Původně to začalo celkem nevinně. Domluvili jsme se s mým bratrem a jeho přítelkyní Anetou, že pojedeme autem na výlet na Křivoklátsko. Bohužel, Aneta si to nakonec rozmyslela, bratr by nejel a kdybychom jeli jen dva, bylo by to pro nás moc drahé (benzín taky něco stojí ...). Nejdřív to vypadalo jako že se nikam nepojede, ale den předtím přišla moje mamka, že viděla inzerát na skvělý pozemek v Úněticích, že zavolá makléři, a že se tam pojedeme podívat ...No, podle fotek se nedalo poznat vůbec nic, ale přesto jsem si je raději ofotil, abychom se měli podle čeho orientovat. Kočka přijela, naobědvali jsme se a vyrazili - já, Kočka, mamka a teta. Přijeli jsme do Únětic a den se začal vybarvovat. Nejdřív jsme nemohli najít kloudné místo k zaparkování a následně jsme zjistili, že jsme nechali doma termosku s čajem a já bundu. Naštěstí bylo celkem teplo a měl jsem teplou mikinu...
Okolí bylo vskutku nádherné, vylezli jsme na vyhlídku (už si nepamatuju jméno, ale byl z ní nádherný výhled) na buližníkové skále (to si zase pamatuju 
). Počasí nám celkem přálo a kromě studeného větru nic nenasvědčovalo tomu, že je únor. Nějakou chvíli jsme se kochali výhledem a přemýšleli, kde by asi mohl být onen pozemek... Nakonec jsme ho se Štěpánkou podle fotek z foťáku našli. Už jsme kolem něj jednou prošli cestou na tu vyhlídku. Byl to podmáčený malý kus země mezi potokem a mlýnským náhonem. To, kolik za tu "krásu" chtěli, nás přimělo k rychlému a jednohlasnému závěru ...
Za chvíli jsme už byli zase u auta, ale ještě se nám nechtělo jet domů, tak jsme přemýšleli, kam bychom se ještě mohli podívat. Nakonec volba padla na asi 10km vzdálenou Okoř.
Kočka mě skvěle navigovala a za chvíli jsme tam byli. Zaparkovali jsme nad vesnicí a šli k hradu. Sice bylo zavřeno (což jsme vzhledem k roční době celkem čekali), ale alespoň se podařilo pořídit pár pěkných fotek, které by v létě nebyly možné kvůli listí, a v neposlední řadě jsme se pěkně prošli. Cestou domů se nám ještě podařilo se zamotat u Přední Kopaniny a omylem zajet na parkoviště u letiště v Ruzyni - ještě že se za prvních 15 minut neplatilo, takže jsme jenom projeli parkoviště a pokračovali dál do centra ... A nakonec - jako zlatý hřeb dne - byl uzavřen odpočovací jízdní pruh na naší křižovatce a nedalo se bezpečně odbočit, protože v křižovatce už byla jiná auta, takže jsme si museli dát malou objížďku přes půlku vesnice Prostě takový normální den ... 
