Tábor u Konstantinových Lázní
Právě jsem se vrátila z třínedělního tábora nedaleko Konstantinových Lázní, kde jsem byla se svou skautskou rodinou...Tábor stál v přírodním parku v hlubokém údolí u Úterského potoka. Je to největší akce v roce, jezdíme celé středisko dohromady - holky i kluci, malí i velcí. Všichni se už dlouho předem těší, a proto nás tam bylo zhruba šedesát.
V pravidelném šišoidu stála na velké louce vojenská šapita a áčkové konstrukce. Polovina tábora byla chlapecká a polovina dívčí, mezi těmito půlkruhy byla jídelna s kuchyní (též plátěné) a stan s výtvarnými i jinými potřebami. Za táborem bylo herní město pro etapovou hru. Podél řeky byly rozmístěny také sprcha (na pumpování) a u tůňky indiánská sauna (foto - taková ta zelená kopule).
Běžný táborový život vypadal asi takhle: V půl osmé ráno zahrál Kvido budíček na svou trubku. Poté se ze stanů začali trousit jejich ospalí obyvatelé a byla rozcvička po oddílech (vlčata, skauti, skautky). Po rozcvičce k zubátku (místu pro zubní očistu) a pak už se bouchala (velkou vařečkou o velkou poklici) snídaně. Po snídani byl nástup v krojích, vztyčila se vlajka, zasekla pracovní sekera a ohlásil se program na tento den. Po zakřičení družinových pokřiků byl rozchod a začal dopolední program. Dopoledne byl většinou individuální program oddílů nebo kluby (batikování, strategie her, střílení, sebeobrana, zdravověda atp.) a po obědě a poledním klidu etapová hra. Letos byly děti studenty magické univerzity v Kháré, kde studovaly, vydělávaly peníze a získávaly zkušenosti pomáháním různým lidem s vlastním cílem (např. já se jako hraničářka snažila zachránit les, který mi ničily hlavně dvě skřetice) a snažily se o znovuzahnání zlého mága, který se po mnoha letech opět objevil. Po večeři bylo osobní volno a večerní nástup, kdy se sejmula vlajka, předala sekera dalšímu dennímu rádci - člověk který má ten den všechno pod kontrolou a oznámilo se co bylo třeba. V deset hodin se v gilvellském kruhu (ruce zkřížené pravá přes levou) okolo stožáru zpívala večerka.
Nechyběl ani dvoudenní výlet oddílů (skautky byly ve Stříbře), velké slavnostní ohně i buřťáky a několikrát byla večer sauna.
Sedmnáctého odjely děti a dál pokračoval tábor s polovinou stanů jen pro rovery a vedení. I na koalím táboře fungoval budíček, rozcvičky, nástupy a program. Hrály se hry, byly kluby, plnily se speciální koalí odborky a jednu noc se spalo na nedaleké zřícenině Gutštejn. Jako památka na nás zůstaly na louce u Úterského potoka už jen zažloutlé čtverce po stanech a vyšlapané cestičky. Tábor jsme si jak se patří užili a už teď se nemůžeme dočkat dalších společných akcí...
A teď ještě něco málo přidám já - Básník. Zatímco totiž Kočka byla na táboře kdesi v lesích, já jsem seděl doma a mořil se se školou - psal jsem (a stále ještě píšu
) bakalářskou práci. Naštěstí jsem měl možnost si trochu "orazit", a zároveň se ještě podívat na tenhle tábor. Kočka totiž musela přijet do Prahy na zápis na Zemědělskou univerzitu v Suchdole. Ještě ten den se vracela zpátky a já s ní. Bohužel jsem mohl přijet jenom na jeden den, protože pak už byl zase sraz na náš tábor, kam jsem sice taky nejel, ale musel jsem tam něco dodat.
Na táboře se mi moc líbilo, potkal jsem tam spoustu fajn lidí a moc jsem si to tam užil, i když bohužel jen tak na krátkou dobu. A protože jsem měl s sebou taky foťák, přikládám navrch ještě pár fotek z mé návštěvy.
Další fotky najdete také ve fotogalerii vlčecích stránek http://www.155vlcata.com .
