Výlet do Prachovských skal
Ač se den předem počasí tvářilo, že tohle nebude den dělaný pro výlet, nakonec svítilo sluníčko a sobotní výlet se vydařil... Vyrazili jsme brzy ráno a jeli do Prachovských skal. Z Libuně jsme šli přes Skautskou vyhlídku k Turistické chatě. Tam jsme si dali obídek a koupili si vstupenku do skal. Taky jsem tam obrala informační středisko o všechny letáčky 0:o)
No co vám mám povídat, všude samá skála, každá jinak vysoká, každá jinak špičatá, jedna děravá, druhá hladká. Spousta děr - větších i menších, občas vedla cesta pohodlnou rovinkou, jindy se člověk prostrkával úzkou průrvou, schody vedly nahoru a hned zas dolů... Pokochali jsme se výhledy z několika vyhlídek, mimo jiné třeba z Vyhlídky Českého ráje a prostě si to užili...
Jednou průrvou jsme se dostali i do malé jeskyňky. Díky čelovce jsme si ji mohli prohlédnout. Básník občas šílel z mé fotománie. Fotila jsem opravdu úplně všechno. Z několika fotek jsem si písek z hlavy vyklepávala ještě druhý den...
Když nastal čas k návratu, vydali jsme se jinou cestou zpět do Libuně, kde jsme akorát chytli vláček zpět do Prahy. Domů jsem přišla stráááště uťapkaná a nedivila bych se, kdyby se mi celou noc zdálo o skalách... :o)
Nevím, co víc psát, z té spousty fotek, které jsem tam vytvořila, si člověk asi udělá lepší obrázek... ;o)
A teď taky napíšu něco já - Básník.
Tohle byl po dlouhé době první výlet někam ven, protože máme teď oba spoustu práce ve škole. Byl jsem moc rád, že se nám vůbec podařilo vyjet a ještě radši, že se počasí nakonec vydařilo. Vyjeli jsme sice bez mapy, ale naštěstí jsme trefili přesně tu cestu, kterou jsme chtěli jít - přes skautskou vyhlídku.
Protože jsme chtěli z Prachovek prolézt co nejvíc a ještě se vrátit domů nějak rozumně, museli jsme stihnout vlak. Takže když Kočka píše, že jsem šílel z její fotománie, je to proto, že díky neustálému zastavování kvůli focení jsme šli šíleně pomalu (a taky jsme pak v závěru museli pěkně hnát... 
).
A ještě poslední dodatek: jinou cestou do Libuně Kočka myslí cestu přes skalní hrad Pařez (je vidět na několika posledních fotkách), kde jsme sice už jednou byli, ale proč se nepodívat co je nového, že? Na hradě jsme si dali jídlo, a protože čas tlačil, rychle jsme pokračovali známou cestou do Libuně.
