Výlet do Slaného a na hrad Pravda
Jednoho pěkného dne, v neděli 22.9.2007, jsme se rozhodli, že bychom se mohli opět někam podívat. Protože jsme byli oba značně vyčerpáni, zavrhli jsme všechny návrhy, které obsahovaly více, jak 6 km chůze. To celkem zúžilo výběr ...Protože jsem již delší dobu měl spadeno na nově obnovenou trať 121 ČD (Hostivice - Podlešín), po které nyní jezdí zvláštní cyklovlak, a protože tento vlak odjíždí z Prahy celkem v rozumném čase (nechtělo se nám vstávat...), vyjeli jsme tedy nakonec opravdu tímto směrem. Záměrem cesty bylo projet si výše zmíněnou trať, projít se po histrorickém centru města Slaný a na závěr navštívit zříceninu hradu Pravda blízko Rakovníka. Tomuto záměru jsem uštědřil tvrdý úder již ráno, kdy jsem si (opravdu netuším proč ...) místo mapy Slaného vytiskl mapu Loun. Ale abych nepředbíhal...
Na Masarykově nádraží jsme nastoupili do vlaku, tvořeného stylově "krabicí" s vlekem upraveným pro přepravu kol. Protože motorový vůz byl obsazen jakousi řvoucí omladinou, zvolili jsme raději přípojný vůz, což se později neukázalo jako zcela ideální řešení, protože jej následně zvolila i převážná většina ostatních cestujících. Navíc bylo ve voze citelně přetopeno.
Samotná cesta pak probíhala v pohodovém duchu. Možná až moc, protože díky velmi volně navrženým jízdním dobám se vlak na trati s max. rychlostí cca 60 km/h plazil po většinu cesty přibližně 20 a to ještě ve stanicích 1-2 minuty čekal, aby odjížděl načas. Trať vede kolem letiště, tudíž jsme se kochali vzlétajícími a odstavenými letadly, já navíc zkoumal, jak trať vypadá. V Zákolanech zastávce se pak vlak vyprázdnil a my pokračovali dále do Slaného skoro sami. Jak jsem se již zmínil, povedl se mi ráno husarský kousek v podobě záměny měst. Naštěstí bylo možno jej pohotově napravit vyfocením plánu města umístěného u nádraží. Podle této fotky jsme následně trefili na náměstí, kde jsme po krátkém oddechu a obhlédnutí Velvarské brány navštívili infocentrum a odnesli si mapu papírovou a Kočka šílenou spoustu letáčků.
Následně jsme chtěli ještě projít několik dalších městských památek, leč zastihl nás hlad a protože jsme se již neměli tento den dostat do končin s prodejem poživatin, rozhodli jsme se navštívit jednu z místních restaurací. To nám bohužel poněkud zkomplikovalo program, neboť sice vařili dobře, ale pekelně pomalu, takže nám po jídle nezbylo nic jiného, než místo doprohlédnutí zbylých památek zamířit rychlým krokem na nádraží. Tam jsme doběhli tak akorát a následující hodinu ve vlaku do Loun jsme strávili rozprávěním s jednou průvodčí v civilu (Zdravíme! 
). V Lounech jsme přestoupili a po chvíli cesty dorazili do Domoušic, odkud jsme ihned vyrazili směr zřícenina hradu Pravda, kam jsme také po cca 1,5 km dlouhém výstupu dorazili.
Cestu nám zpříjemňovalo pěkné počasí a dobrá nálada, ale naopak znepříjemňovalo neustálé uhýbání různým obléhacím strojům. které jezdily po cestě k hradu a následně zase kvapem od hradu ... Zřícenina samotná pak byla velmi hezká, i když toho z ní zase tolik nezbylo. Jen škoda odpadků poházených v různých zákoutích. Je znát, že jde o oblíbené místo navštěvované různými lidmi. Na hrad vede velmi pěkný, leč poněkud chatrný most, který ústí do zachovalé hradní brány. Následuje rozlehlé nádvoří, které někdo využil k vytvoření malého kamenného bludiště a několika dalších přístřešků. Dále mě fascinovaly zachovalé kusy trámů ve zdech paláce. Jinak toho na hradě zas tolik k vidění není, snad ještě kromě hradního sklepení, tvořeného jednou velkou klenutou místností. Je tam sice tma, což nás ale nezastihlo nepřipravené, neboť při našem zvyku kdeco prolézt s sebou nosíme čelovku. Mohli jsme tedy prozkoumat sklepení - byl jsem tam jen já, protože se tam blbě lezlo - ve kterém jsme dokonce objevili kostlivce!
Když jsme se dostatečně nabažili zříceniny, vyrazili jsme dál po značce směr Konětopy. Rozhodli jsme se pro návrat pozdějším vlakem, protože ten dřívější přes Louny by znamenal značnou zajížďku a navíc by hrozilo nebezpečí, že domů jím dojedeme stejně jako tím pozdějším. Zvolili jsme tedy radši onen pozdější vlak a cestu přes Rakovník a Beroun. Červená značka nás dovedla lesem, přes paseku, kolem nádherné vyhlídky do kraje, hlubokým úvozem a kolem chmelnice až na zastávku do Konětop. Nebylo to moc daleko, jen asi 3,5 km, a bylo pěkně, takže se šlo pohodově a relaxačně. Na zastávce jsme pak ještě vychutnali a já i natočil průjezd rychlíku Bezdrev a už tady byl náš vlak, kterým jsme s přestupy v Rakovníku a Berouně dojeli až domů.
