Na kolech Českým rájem
Když mě Lučina oslovila, jestli nechci s ní jet na kole na její chatu v Branžeži, okamžitě jsem souhlasil, už proto, že jsem si před nedávnem pořídil nové kolo. Akce se konala o víkendu 13.-15.6.2008 a nakonec jsme vyjeli v sestavě: Lucka, Jana, Hároš, Verča a já. Štěpánka nejela, páč nemá momentálně k dispozici kolo.
V Praze-Vršovicích jsme sedli na vlak a ten nás i kola dovezl rovnou do Mnichova Hradiště. Tam jsme po krátkém bloudění, zahrnujícím okružní jízdu městem, našli správnou cestu a vyrazili k Branžeži. Cestou jsme se stavili na hradě Valečově, kde měli sice už bohužel zavřeno, ale i tak jsme udělali malou obchůzku okolo a prohlídli si aspoň haldomornu. Následovala jízda cestou necestou, polem nepolem a ve finále zabahněným úvozem plným louží (ten jsme během víkendu poznali velice detailně, neboť všechny výlety měly tendence jím končit...) až na chatu, kde nás již přivítali lucčini prarodiče. Po vydatné večeři, sprše a večerním debatování jsme zalehli do postelí.
V sobotu ráno jsme sedli na kola a vyrazili na nedaleký hrad Kost. Na prohlídku jsme bohužel nešli, protože jsme nechtěli nechávat kola nehlídaná u stojanu, ale s Janou jsme aspoň stihli navštívit výstavu bájných zvířat ve zdejších sklepeních. Byla moc pěkná a měla tu správnou atmosféru.
Z Kosti jsme přes údolí Plakánku s krásným rybníkem pod pískovcovými stěnami dojeli až do Sobotky, kde jsme si v cukrárně na náměstí dali něco na zub. Dál naše cesta vedla již bez větších zastávek přímo k pivovaru ve Svijanech. Tam jsme si (překvapivě) dali pivo a taky večeři. Lahodný mok jsme obrželi ve zvláštním zařízení - Žirafě. To je vysoká trubice o objemu cca 4l, která má na spodním konci kohoutek a člověk si tak pivo čepuje sám z Žirafy přímo do své sklenice. Při objednávání jsme museli překonat kuriózní problém - holky (Lucka a Verča) si nechaly doma občanky a pivo jim nechtěli nalít (přestože oběma už 18 dávno bylo). Nakonec pivo dostaly, ale nejlepší na tom celém bylo, že po Hárošovi, kterému je 16, občanku vůbec nechtěli .
Ve Svijanech jsme se chvilku zdrželi, především proto, že Lucka s Veru jaksi nebyly schopné další jízdy (stav kontinuálního hihňání), a tak jsme museli ještě chvíli čekat před hospodou, než to z nich trochu vyprchá.
Cesta zpět na chatu už pak probíhala bez problémů a zanedlouho jsme naším oblíbeným úvozem plným bahna dojeli až do Branžeže a na chatu. Následovala večeře, nějaká ta konverzace, a pak hurá do hajan.
V neděli jsme ráno nechali kola doma a pěšky jsme se šli pokochat Vyhlídkou Českého ráje. Cestou tam jsme se stavili u zbytků starého skalního hradu, zvaného Hynšta. Na vyhlídce jsme se patřičně občerstvili a přes Drábské světničky a náš oblíbený zabahněný úvoz jsme pokračovali zpět na chatu.
Tam už jsme jen zabalili, vzali kola a po silnici (čili ne úvozem ... poprvé ...) jsme vyrazili do Mnichova Hradiště a odtud pak vlakem domů. S Hárošem jsme si potom udělali pěknou noční jízdu z Hlavního nádraží okolo Vyšehradu, přes Barrandovský most a Prokopské údolí až domů.
Celkově to byla velmi zdařilá akce a doufám, že se ji (nebo nějakou podobnou) podaří zase někdy zopakovat