Retroturnov 2008
V termínu 28. - 30. 3. 2008 se uskutečnila akce, která měla navázat na povedenou výpravu s radotínskými skautkami do Turnova. Program i místo ubytování - základna Korno u Berouna - byly velmi lákavé, ale i přesto se nezůčastnila ani jedna skautka z těch, které s námi byly na Turnově. Z části za to může to, že se nám akci podařilo naplánovat do prvního víkendu čekatelek, které organizuje okres Praha 5. Každopádně to nakonec dopadlo tak, že jsme vyrazili v celkovém počtu čtyř lidí - Štěpánka, Gymi, Abú a já (Básník)...
Odjezd byl ještě zpestřený tím, že Štěpánka nestíhala, takže přistupovala až v Radotíně, tudíž jsme se na nádraží na Smíchově sešli jenom tři. Koupili jsme jízdenku a popojeli vlakem, kerý v tuto dobu jezdí co 15 minut do Radotína za Štěpánkou. S ní jsme už pak počkali na další vlak a dojeli až do Srbska.
Protože nebylo na Kornu moc dřeva, jali jsme se s Abúem nějaké nasbírat a nařezat. Holky nám mezitím (určitě s láskou) připravovaly večeři. Tedy ne že by měly až zas tolik práce, protože k večeři byly kuřecí řízky od Abúovy maminky, které za toto vítané zpestření jídelníčku patří velký dík. Večer jsme pak ještě zahráli nějakou tu společenskou hru a protože jsme byli unaveni a zítra nás čekal perný den, celkem brzo jsme zalehli do spacáků.
Ráno se samozřejmě nikomu nechtělo vstávat, což je pochopitelné, leč tentokrát jsme to nějak přehnali, což nám došlo ve chvíli, kdy jsme utíkali podle trati do zastávky (a to navíc bez snídaně) a vedle nás projížděl vlak, kterým jsme měli jet. Nedoběhli jsme ho. Naštěstí jel za půl hodiny další, takže jsme si alespoň na zastávce dali snídani tvořenou bábovkou, prozměnu od Štěpánčiny maminky.
Vlakem jsme dojeli do Berouna, tam jsme si na nádraží v automatu dali teplou čokoládu (někdo čapučíno 
) a vyrazili jsme přes náměstí na Městskou horu, k místnímu medvědáriu a rozhledně. Chvíli jsme pozorovali Míšu, Kubu a Matěje v jejich výběhu, přispěli jsme jim na med a pokračovali k rozhledně na kterou jsme samozřejmě vylezli. Výhled byl pěkný, ale taky pěkně foukalo, takže jsme celkem rychle zase slezli dolů.
Následně jsme pokračovali kolem dětského hřiště, kde se samozřejmě Štěpánka nezapomněla na chvíli zastavit (naštěstí jsme jí tam odtud celkem brzy dostali), z kopce dolů a do kopce nahoru, kolem kapličky a s delší zastávkou na vyhřáté stráni nad Berounem až k rozhledně Děd. Tam jsme si dali lehký oběd a samozřejmě vylezli nahoru. Na Beroun sice vidět není, ale směrem k Berounce je výhled celkem hezký.
Od rozhledny už jsme pak celkem rychle seběhli dolů do Berouna, a protože už nebylo tak pěkně, Štěpánku bolely nohy a hlavně jsme měli žízeň, šli jsme na nádraží a jeli zpět na Korno.
Tam jsme akorát zastihli Cedníka, který ještě s dalšími dvěma pomocníky přivezl dřevo. Takže jsme moc nezaháleli a jali se pomáhat. Není proto divu, že jsme měli za chvíli všechno dřevo uklizené a holky šly vyrábět večeři - krupicovou kaši. My jsme zatím ještě pomáhali stěhovat a usazovat obrovský špalek na sekání dřeva. Pak se podávala večeře, kterou se Cedníkovi podařilo obzvláštnit nechtěným přimícháním asi dvaceti pivních zátek, které tam zbyly asi po předchozích nocležnících, a které holky naopak zcela chtěně v té kaši (tedy hlavně v té pro mě a pro abúa..) nechaly. Večer jsme si udělali oheň a na něm kousek točeňáku, sýr a marshmallow.
Další ráno už nebylo tak uspěchané. Po snídani jsme vzali jeskyňářské helmy a vyrazili směr lom Alkazar, kde jsme prošli několik štol a narazili i na místo, kde byla štola přehrazena mohutnou betonovou stěnou - v tomto místě byla za války plánována nacistická podzemí továrna a nyní tam je uskladněn radioaktivní materiál - více o lomu se můžete dočíst tady a tady a taky tady. Pokud Vás tato tématika zaujala, doporučuji rovněž stránky o nedalekých lomech Amerika, které jsou tu. Ale zpátky k nám - my jsme pokračovali dál po břehu Berounky až k nedalekým skalám, kde jsme po chvíli hledání nalezli krápníkovou jeskyni, na kterou jsme byli mapou v Korně navedeni. Nasadili jsme si přilby a už nám nic nebránilo v "objevování" jeskyně. Ta je sice celkem malá (plazivky jsme neprolézali), ale zato pěkná. Gymi se dovnitř ale nechtělo, takže držela stráž u vchodu.
Po asi půlhodinovém pobytu uvnitř jsme, samozřejmě patřičně zaprasení (hlavně já ), vylezli ven, najedli se a spěchali zpět na Korno. Tam jsme rychle uklidili a utíkali na vlak domů. A tím celý tenhle krásný, ale trochu krátký víkend skončil.
