Teorie cibule
Skautron je nositelem pozitivní skautské energie...Když v roce 1859 Charles Darwin vydával svou knihu O původu druhů, nebyla v ní o roverech ani zmínka. Není divu, skauti spatřili světlo světa až v roce 1907, roveři dokonce až o 15 let později. Tak jako každý jiný živočišný druh se i skauti vyvíjeli a adaptovali na nová prostředí, procházeli fázemi skautského vývoje od vlčete (světlušky), přes skauta (skautku) a rovera (roveryni) až k old skautovi. Nejzajímavější (a nejméně zpracovanou oblastí) jsou poslední dvě kategorie, tedy vývoj jedince po 15. roce. Nejvíce problematickou částí se zdál být popis přechodu ze stadia rovera na stadium old skauta, a proto není divu, že je vše úplně jinak, než se původně zdálo. Po bližším zkoumání totiž skautští evoluční biologové dospěli k překvapivému poznání – mezi stadiem rovera a old skauta se nachází dosud nepopsaná vývojová fáze. Pojmenujme si ji cibule.
CO JE TO „SKAUTRON“?
Před převratným popisem tohoto stadia ještě na chvíli odbočme ke kvantové fyzice, abych vás mohl seznámit s nově objevenou částicí v laboratořích CERN. Tzv. „skautron“ je nositelem pozitivní skautské energie, který, je-li zastoupen v dostatečném množství, zapříčiňuje veselost, šťastnost a neuvěřitelnou vitalitu obíhanému objektu. Většina skautronů se pohybuje kolem skautů či skautek po orbitalech (slupkách), lze však nalézt i skautrony dosud nenavázané – na místech s velkou estetickou hodnotou, na Obroku, Mikulášském víkendu a jinde. V suchých dnech je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože dostatek skautronů oddaluje „vyhoření“ a navíc podporuje „zapálení“.
CO JE TO SKAUTSKÁ „CIBULE“?
Skautská cibule je živý tvor ve věku přibližně 20–25 let. Nejdůležitějším symptomem určujícím zahájení procesu cibulovatění je pocit nedostatku času, přemíry povinností a přeplněné e-mailové schránky. Přechod ze stadia roverského je většinou pozvolný. Na nově se utvářející cibuli se nabalují slupky skautských povinností, přičemž na počet skautronů se tento nárůst nepropaguje. Většina cibulí se na nové podmínky rychle adaptujte – pomocí většiny svých skautronů vyživuje vnější slupky (nejvíce viditelné orbitaly), slupkám vnitřním se věnuje pouze v době neodkladné péče. Zajímavým úkazem je také stálý nárůst počtu slupek u mladších cibulí. Dle našeho výzkumu je to zapříčiněno neodolatelnou atraktivitou nových slupek a také tím, že narozdíl od cibule kuchyňské (Allium cepa) se slupky nabalují zvnějšku.
HNILOBA?
Již zmíněný problém s nedostatkem skautronů v některých slupkách umožňuje bakteriím tato místa infikovat. Zárodky hniloby vznikají zejména ve vnitřních slupkách a šíří se do dalších vrstev. S hnilobou je možno bojovat několika různými metodami, které však mají jednu věc společnou – upravují průměrný počet skautronů v jedné vrstvě na dvojciferné číslo. První metodou je tzv. „jarní výsadba“. Jde o předání slupek mladším cibulím a roverům (ideálně těm s přebytkem skautronů). Podpoříme-li výsadbu i předáním několika vlastních skautronů, mladá cibule se snáze uchytí. Druhou možností je načerpat skautrony na skautských akcích či na místech, z nichž skautrony přímo tryskají. Poslední možností je metoda prevence. Nepřeceňme počet skautronů v našich orbitalech a naučme se říkat ne.
Anketní otázka na závěr: kolik nových slupek a skautronů vám poskytl ObRok? Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem cibulím účastnících se RLŠ 2005, zejména však dlouholeté spolupracovnici ve výzkumu Cibberce. ... Pacibule
Z časopisu Roverský kmen
