VLK Polojasno - předání dekretů
20. – 21. 2. 2009
... kdo ví, ten ví a kdo neví, ten podrobnosti znát nemusí ...
A jak to bylo dál? Po složení činovnických slibů byl kurz oficiálně ukončen. Nebylo zvlášť teplo, všichni jsme byli trochu zmrzlí, a tak jsme se vydali na Strahov, kde věděl Sam o hospodě.
Bylo nás tolik, že nám v hospodě dali salónek. Možná, že se nám podařilo rozbít nějaké ty fámy o skautech, které tvrdí, že skaut nechodí do hospody a nepije. Polovina z nás měla na sobě ještě kroj, když se objednávala piva (ale bylo nám všem dávno 18 a pilo se s mírou).
Dobré čtyři hodiny (ne-li víc) jsme zde strávili jídlem, pitím, hraním na kytaru a zpíváním, fotbálkem, a hlavně povídáním…
Když už zbyli povětšinou jen ti přespávající, zvedli jsme se a s Krevetou v čele jsme se vydali do jejich klubovny. Cesta byla dlouhá, zčásti kvůli Krevetově přeražené noze z lyžování, ale po cestě bylo o čem povídat a tak nám to ani trochu nevadilo.
V klubovně pak panoval čilý ruch asi do dvou do rána. Část lidí se dívala na CD s videi ze zkoušky z táboření a část nás pročítala Základy junáctví od Svojsíka. Shodli jsme se na tom, že buď je těch sto let mezi námi a Svojsíkem opravdu hodně, nebo se Svojsík snažil napsat knihu, které se skauti zasmějí i za sto let. My se každopádně zasmáli. Vykopání jámy pro nohy na holé louce, abychom mohli pohodlně sednout, snad ani nelze brát vážně.
Kreveta nás opustil asi v jednu a my se pak pomalu začali odebírat do svých spacáků. Ráno jsem se asi dvakrát vzbudila při něčím odchodu s batohem. Lada rozdávající všem na rozloučenou vedle hlavy bonbony mě probudila docela, a stejně tak Žížalu vedle mě. Postupně jsme se začali probouzet a povídat si.
Těsně před příchodem Krevety vylezl ze spacáku i Rys a začlo se balit. Víceméně hromadně jsme pak odcházeli na metro a v něm se postupně rozpouštěli do všech směrů.
Když se na to tak dívám, nebyly ty vůdcovky vůbec špatné. Když pominu některé z přednášek, zbývá mi parta na jedničku a spousta zážitků. Po žluté družince se mi bude snad i stýskat...
