Vinařská 50 + Jeseníky
Letošní prázdniny jsme začli tak trochu netradičně spolu. Štěpánka měla tábor v jiném termínu než obvykle, takže mě mohla jet morálně podpořit do Šatova na Vinařskou 50, po jejímž skončení jsme se přesunuli nejprve k Hárošovi na chatu, kde jsme nechali kola, a potom jsme zbytek týdne strávili v Jeseníkách.
Z Prahy jsme vyrazili ve čtvrtek 30.6. večer ve složení Štěpánka, Básník, Janička a Hároš. Na místo jsme dorazili poměrně pozdě, takže jsme už jen postavili stan pro Janičku s Hárošem (my dva jsme spali na posteli v autě) a šli spát.
Navzdory předpovědi bylo ráno počasí celkem pěkné, závod v provazech deště se tedy nekonal. V 9:30 jsme odstartovali. Po tradičním štrůdloidním rozjezdu se pole trošku roztrhalo a následoval moc pěkný závod. Počasí přálo, nebylo ani zima, ani vedro, po cestě nám několikrát zamávaly naše morální podpory 
. Byl jsem rád, že jsem tento rok nepodcenil trénink: v cíli jsem byl v čase 2h 47min, což je o 1h 4min dříve, než loni! Dost jsem se tak dotáhl na Hároše, který letos dojel za 2h 41min - cca o 10min dříve, než loni. Po skončení závodu jsme se občerstvili a chvíli sledovali probíhající doprovodný program, odpoledne jsme pak při procházce navštívili Malovaný sklípek v Šatově. Je moc pěkný a i když prý nikdy ke skladování vína nesloužil (byla tu údajně něco jako herna), dnes tam prodávají moc dobré víno.
Ráno jsme vstali do mokrého a studeného dne. Moc to nevypadalo, že by mělo přestat, i přes to jsme ale nakonec vyrazili na prohlídku Znojma. V dešti jsme si prohlídli náměstí a vyhlídku do údolí řeky Dyje u chrámu sv. Mikuláše. Prohlídky podzemí byly bohužel s ohledem na počasí obsazené dlouho dopředu, takže jsme na ně nečekali. Snad příště. Večer se naštěstí mraky roztrhaly a my si mohli u ohně pěkně zazpívat a zahrát.
Ráno následovala krátká projížďka na kolech okolo Šatova a potom už jsme se zase naložili do auta a vyrazili směr Kraskov u Seče, kde má Hároš chatu a kde jsme mohli přespat a nechat kola, abychom s nimi nemuseli až do Prahy. Cestou jsme se ještě stavili u krásné kamenné přehrady Pařížov a Hároš nám zprostředkoval takovou malou exkurzi na hráz
.
Ráno jsme se ještě trochu prošli po okolí chaty, pak jsme popřáli Hárošovi šťastnou cestu a hezký pobyt na Slovensku, kam měl zanedlouho odjíždět, a vyrazili jsme směr Jeseníky.
První problém přišel už v Pardubicích. Při placení nafty jsem zjistil, že jsem si omylem převedl na spořící účet víc peněz, než jsem chtěl, a že teď jaksi nemám na kartě dost peněz na zaplacení nafty. Musel jsem tím pádem zaplatit v hotovosti, čímž jsem ale z částky cca 1500 kč, připravené na dovolenou v Jeseníkách odčerpal celkem nezanedbatelných 1200 kč. Došlo mi, že tohle bude hodně zajímavá akce 
.
Nakonec jsme po vybrání téměř všeho, co na kartě bylo, usoudili, že máme dost na to, abychom nějak přežili víkend. Nakoupili jsme tedy jídlo (tentokrát dost s ohledem na cenu 
) a vydali jsme se to zkusit.
V Jeseníkách jsme strávili čtyři krásné dny. Přespali jsme dvakrát u Gymi na táboře a dvakrát v kempu (Jesník a Velké Losiny). Protože jsme v Jeseníku stáli na místě, kde chodilo hodně lidí, docela jsme upoutali pozornost a lidi koukali, co to je za šílence, co spí v autě. Tedy jen do té doby, než přišli na to, že v něm máme postel 110x190 cm. Pak už spíš záviděli .
První den jsme vyjeli autem na Červenohorské sedlo a vydali se přes Malý Jezerník a Švýcárnu na Praděd. Bylo krásně, takže především na Pradědu bylo šílené množství lidí. Ale bylo tam krásně. Vyjeli jsme výtahem na vyhlídku ve věži vysílače a obdivovali okolí. Zpátky jsme pak šli přes Švýcárnu a Vysoký vodopád, který jsme ale nějak nezvládli najít 
, takže jsme si ten kus zašli v podstatě zbytečně. Cestou zpátky jsme pak potkali místní turisty, kteří nám nejprve poradili cestu a pak sami zabloudili (potkali jsme je pak ještě na cestě do sedla - dojeli nás autem).
Druhý den jsme dojeli do Jeseníku, podívali se do města a pak vyjeli autobusem k Priessnitzovým lázním. Obešli jsme kus lázeňského areálu, chvíli jsme odpočívali na sluneční louce, kde jsme si taky dali menší oběd. Pak jsme vyzkoušeli některé z léčebných praktik, využívajících studenou vodu (k velké Kočičí radosti 
), napili se z několika pramenů a nakonec sešli zpátky do města k autu. Ještě v podvečer jsme navštívili Mechové jezírko Rejvíz, kde alespoň nebylo tolik lidí a my mohli nerušeně pozorovat šídla honící se nad hladinou. Pak už jsme opět přes Červenohorské sedlo zamířili zpátky za Gymi na tábor.
Třetí den jsme chtěli jít na Dlouhé stráně, ale když jsme dorazili do Koutů, začalo poprchávat a obloha byla zatažená. Zeptali jsme se proto v místním infocentru, kde nám potvrdili, že dnes má být celý den ošklivo, ale že zítra už má být zase hezky. Přehodnotili jsme tedy plán a vyrazili na hrad Sovinec. Cestou jsme ještě udělali jednu krátkou zastávku v Maršíkově, kde mají krásný starý dřevěný kostel, a jednu trochu delší zastávku u Rešovských vodopádů (abychom si trochu vynahradili ten Vysoký vodopád, který jsme neviděli ). Nakonec vůbec nepršelo, i když to mohlo být tím, že jsme se přesunuli slušný kus dál.
Čtvrtý den jsme hned ráno vyrazili do Koutů, kde jsme nechali auto a vyrazili pěšky na Dlouhé stráně. Většina lidí se vyveze lanovkou a pak jedou autobusem k jezeru, my jsme to šli pěšky celé, až nahoru. Ten den se jel nějaký závod na horských kolech a my jsme cestou pozorovali závodníky. Nahoře jsme obešli horní nádrž, a protože tam hodně foukalo, vydali jsme se pomalu zpátky a cestou se ještě zastavili na vyhlídce na Medvědí hoře. Sluníčko pálilo jako divé a my jsme nakonec byli docela rádi, že jsme stihli lanovku a mohli si tak ušetřit notnou dávku trmácení v tom vedru z kopce. Dole jsme sedli do auta a jeli se zchladit k přehradě Krásné u Šumperka.
Poslední den ráno jsme se chtěli podívat na zámek ve Velkých Losinách, ale zjistili jsme, že nemáme na vstupné 
. Tak jsme se alespoň prošli zámeckou zahradou a zvolili náhradní program - návštěvu papírny. To byl nakonec docela dobrý tah, protože od Gymi jsme slyšeli, že zámek je prý sice hezký, ale uvnitř toho zase tolik není. S penězi jsme nakonec vyšli opravdu dokonale - když jsme se po poledni vydávali na cestu domů, měl jsem v peněžence jednu korunu .
Cesta probíhala celkem bez obtíží, tedy až na šílené vedro. Bylo přes 30 stupňů, všude poutače na zmrzlinu - člověk by si dal, ale za co? Nakonec jsme to nějak přežili, dojeli jsme do Kraskova k Hárošovi na chatu, naložili kola a pokračovali dál do Prahy. A doma si Štěpánka všimla, že měla celou dobu v kapse u bundy stokorunu. Myslel jsem, že ji přerazím 
.
No a tak skončila naše letošní soukromá dovolená. Před námi sice bylo ještě v srpnu Slovensko a v září Chorvatsko, ale nikde jsme se už neopálili tolik, jako ten poslední den v Jeseníkách .
Fotky na rajčeti
Kočka komíhá - video na youtube
Rešovské vodopády - video na youtube
Jízda lanovkouv Koutech - video na youtube
